Deník romantického snílka

Je to jen pár dní co jsi poprvé otevřela oči a nadechla se čerstvého vzduchu na tomto světě, chtěl bych ti jen říct a popřát do života mnoho krásných chvil, co nejmíň trápení a hodně lásky a spokojenosti, už teď po těch pár dnech jsi pro mě a svoji maminku ten největší poklad na světě. Přeju ti, aby se ti tady líbilo, aby každá tvoje starost byla i mou starostí a vždy udělám všechno pro to, aby ses na tomhle světě měla co nejlíp a my dva z tebe vychovali skvělého člověka, aby jsi měla nejen své pevné zásady a uměla si prosadit svůj názor, ale aby jsi si také svůj život náležitě užila. Aby jsi kromě smutných věcí, které dnešní život občas přináší, zažila i radost, štěstí a hlavně lásku. Jsem rád, že jsi tady a jako blesk z čistého nebe nám vstoupila do života. Vím, že hlavně v tvých začátcích to někdy bude náročné, ale nejsem srab a jdu do toho s otevřenou náručí o srdcem a svou láskou tě budu zahrnovat každou hodinu, minutu a vteřinu, chci ti být nejen skvělým otcem, ale taky hlavně kamarádem a člověkem, který tady vždycky bude pro tebe a připraví ti co nejlepší roky na start do tvého samostatného života. Slibuju a přísahám, že nedovolím nikdy a nikomu, aby ti ubližoval a vždycky udělám všechno na světě, aby náš společný život byl úžasný, plný smíchu, pohody a lásky. Přeju ti, ať jsi tady na světě šťastná, tvůj táta

S podzimem a tím hnusným počasím venku na mě teď kolem poledne v práci padnul nějakej smutek, blbá nálada a potřebuju se nějak roptýlit, sice mě tahle nálada nepřepadá poslední dobou moc často, ale blbě se jí zbavuje, co s tím??

Tak to fakt není, nějak na mě to počasí dopadá, nenazval bych to přímo deprese, ale tak nějak je zima, brzo tma, dny krátký, čas se změnil a to mě nebaví, asi fakt budu uvažovat o stěhování někam do tepla, mám pořád zmrzlý ruce, doma topim jak vzteklej, prostě nemám tohle počasí rád, jediný, co je na tom pozitivní jsou Vánoce, jinak vůbec nic. Ale co se dá dělat, jednou jsem se tady narodil a tak to je. Ale mám se na co těšit, listopadový příchod nového tvorečka a v prosinci návrat mojí milované osoby, která mi tady fakt chybí. A co vy??Jak se vlastně máte??Mí věrní čtenáři. Fakt v poslední době přemýšlím, že napíšu knihu, někdo si řekne, o čem on může psát, ale řeknu Vám všem, že na psaní a historky je toho dost a dost, jen to dá nějak do kupy a začít, samozřejmě změnit jména a místo děje a napsat o mém životě, hořkosladkých dnech romantického snílka, který má pocit, že mu nikdo nerozumí a nemá nikoho, komu by to řekl, vlastně existuje na světě jen moc málo lidí, kteří pochopí co dělám, bez ohledu na to jak hnusný či nepochopitelný to je, ale vezmou to, protože mě dobře znají a ví, jakej sem a co tím co dělám, zamýšlím. Teda v případě, že já přemejšlím, protože hodněkrát to tak nevypadá, ale některý věci sám sobě prostě nevysvětlíš. Jéžiš, to sou zase bludy, rád bych měl od svých čtenářů nějaký feedback, proto prosím napište, jestli se Vám to líbí či nelíbí a proč. Zamzrlej snílek si všechno rád přečte a odpoví. Mějte se hezky.

Zima zima zima, fuj to je kosa, proč ještě nebydlím někde v teple, Jamaica, Mexico, Kanaárské ostrovy, tohle se nedá....fuuuuj!!!

"Nechtějme měnit ostatní, když nechceme měnit sebe."

Nad Radbúzou snáší se podivný stín,
já ani nevím zda v mém srdci je splín,
spíš jen nálada z podzimu v rozkvětu,
brání me duši svou šedostí v rozletu.

Mraky jsou šedé a bez jasu slunečních paprsků,
jen jednou za týden všimnu si zlatavých odlesků,
jen šedo a mlha a plačicí nebe stále obklopuje nás,
měli bychom před depresí utéct, dokud je ještě čas.

Večery nad řekou jsou pak zvláštní vůně plné,
jak v Londýně mlha a mé srdce se ustrne,
doufejme, že tento mrazivý čas naše duše neovládne,
že naše tělo navzdory všem chmurám, skromně omládne.

Oproti všem negativům, které podzim obvykle přináší,
mě čeká období krásné, kdy rodina bude větší,
proto bojuji s podzimem každý den i noc,
a věřím, že léto se zas vrátí brzy, přeju si to vážně moc!!!

Jen bych chtěl krátce poděkovat za všechny milé komentáře a připomínky k mému blogu, moc mě to těší a jsem rád, že se líbí ty výplody co tady ze mě lezou...ještě jednou díky..;)

člověk občas zaslechne metaforu, která se ho vážně dotkne, řekne mu něco víc, než co je v ní řečeno, přesně to se mi stalo při koukání na můj oblíbený seriál, je pravda, že hodně postav mi připomíná m samotnýho a osudy, které mě provázejí....Když se člověk dostane do úzkých, často přemýšlí, co měl udělat jinak nebo líp, mě se to často nestává, ne že bych byl nějak přehnaně sebejistý nebo si myslel, že nedělám chyby, jen už s nimi zpětně nic neudělám a snažím se z chyb poučit, proto se radši koukám na současnost a dopředu, protože včera je minulost, zítra je budoucnost, ale dnešek je dar!

Abych se vrátil ke knihám, kdysi dávno žil jeden architetk, navrhl pro budovu úžasně obrovskou knihovnu, mistrovský kousek, ve svém oboru, jenže budova se každým rokem propadla o několik milimetrů dolů, všichni si lámali hlavy s tím, kde je chyba a přitom měli odpověď přímo na očích, prostě zapomněl připočítat knihy a budova nakonec neunesla váhu několika tisíc knih a musela být zbourána a tak já, stejně jako Ted občas přemýšlím, jestli i já, nezapomenu započíst knihy....snad ne, aby z toho nakonec nebyla jedna velká ruina....nedokážu asi teď přesně popsat pocity jaké ve mě tahle metafora vyvolává pocity, je to prostě jen stav, že chcete mít v životě vždy všechno perfektní, ale ikdyž se snažíte sebevíc, vždycky se může objevit triviální blbost, na kterou zapomenete nebo ji přehlédnete a pak, už je pozdě....

snad já nezapomenu započítat knihy....

Po delší odmlce a mnoha menších či větších převratech v mém životě jsem se opět dostal k počítači a můžu něco napsat.:) život je fajn, ikdyž občas trošku složitej a náročnej, já ho mám rád a myslím, že je čas udělat další krok, pro mě je teď nejdůležitější kariéra a moje budoucnost, zkoušky a hurá do kanclu a k soudům....tak to snad vyjde, držte mi palce...zatim ahoj..

Byl jsem aktivní sportovec,fotbalista. Čerstvě po 24 narozeninách v lednu 2008 mě začali bolet záda. Nevěnoval jsou tomu pozornost. V únoru jsem jel na vyčerpávající fotbalové soustředění do Tater.Začátkem března byla bolest tak
velká, že jsem vyhledal doktora. A tím dnem 17.března jsem už v nemocnici zůstal. Diagnóza zněla strašně. Máte v těle nádor o velikosti velkého pomeranče. Bylo mi sděleno,že se pokusí ho z těla dostat, ale že mohu přijít o levou ledvinu.To že přijdu o levé varle,bylo jasné, jelikož se jednalo o rakovinu varlete.Po operaci mi zůstala jizva o 27 stezích přes celé břicho. O ledvinu jsem skutečně přišel.Ale přišla další rána. Měsíc po operaci jsem nastoupil na onkologii. A byla mi sdělena další děsivá diagnóza. Máte v těle další nádory s velikými metastázemi na játrech a plicích. Můj život se definitivně zhroutil. Navíc mi doktorka sdělila že to bude dost náročný a dokonce, že se bojí mě léčit, když nemám ledvinu a zahojenou ránu. Ale jiné řešení nebylo tak jsem to musel risknout. Přišla první chemoterapie. Přišlo to nejhorší co mohlo. Selhala miledvina a tím se moje šance na život ocitla na 50%. Podstupoval jsem 14 dní dyalízu a čekal pokud se ledvina chytí nebo ne. Pokud by se nechytla, dnes bych umíral v bolestech, protože bych nemohl podstupovat další léčbu. Měl jsem čtyřicítky horečky, vývod v krku hadici a vyděl sví oba rodiče brečet. Téměř jsem se učil znovu chodit. Odešlo mi veškeré svalstvo, zhubnul jsem o 13 kilogramů. Ale
já se pořád smál a věřil,že se vše otočí. Ledvina se dala dohromady a šance opět stoupla. Pak se mi ale sloupala celá sliznice v ústech a já 3 týdny plival krev, kůži, nemohl jíst a pít. Taky nezapomenutelný zážitek, který se opakoval ještě
třikrát!!!!Ještě dvakrát mi zaváděli hadici do krku,jelikož tyto drastické chemoterapie byli tři.Řval jsem bolestí,ale pořád věřil. Po první chemoterapii jsem si přečetl životopis Lance Armstronga, který mi dal sílu a víru věřit v uzdravení. Měl téměř totožnou diagnózu. I přes to přišlo spoustu dní, které jsem
probrečel do polštáře a nemohl to zastavit. Napadali mě strašné myšlenky o smrti,ale vždy jsem se z toho dokázal vyhrabat a začal myslet pozitivně.Ocitl jsem se na absolutním dně,kam se člověk může dostat. Nemoc mi hrozně moc vzala,ale na druhou stranu i dala. Naučila mě pokoře,úctě a vděčnosti. Rozhodně
jsem dřív nebyl žádný svatoušek,ale teď jsem skutečně poznal co znamená být zdraví,vážit si života,rodiny,přátel. Především děkuji svým rodičům,protože ty pro mě udělali to,co by nikdo jiný neudělal. Za třičtvrtě roku,jsem 40% času
strávil v nemocnici a oni tu se mnou byli každý den. Bez nich bych to nikdy nezvládl.Jim patří největší dík. Samozřejmě moc děkuju všem kamarádům i známým,kteří při mě stály a podporovali mě. Momentálně v půlce října mě čeká možná poslední osmá chemoterapie a rozhodující výsledky a testy. A nejen já doufám v uzdravení. A pokud ne,jsem na nejlepší cestě.Vy co si tenhle příběh přečtete,važte si toho co máte. Rodiny,přátel,práce a buďte vděčni za to,že jste zdraví.Protože to je to nejdůležitější,co v životě je. Vím o čem mluvím. Zemřel jsem 2.1. 2009.


Láďo nikdy na tebe nezpomenem!!!

Když to člověk čte a přemýšlí o tom, přijdou mu strasti všedních dnů jako prkotiny, nedůležité věci, které se dají vyřešit, jde o to jen chtít, ale život a zdraví máme jen jedno. Užívejme si každý den, jako by to byl ten poslední, važme si jeden druhého, svých přátel a kamrádů, toho, že můžeme dýchat, chodit, užívat si lásku, něhu, vidět vyrůstat své děti a prostě a jednoduše – Žít!!!

"Muž je starý až v době, až když se ráno vzbudí a nemá žádný sen."

Michael Schumacher

Ačkoliv je tento citát myšlen jedním směrem a tím je bezesporu sen materiální v podobě sportovně laděného auta, já o takovém autu sním od tě doby, co jsem poprvé viděl na vlastní oči Ferrari F40, člověk má sny, kterých se nezvdává a já, jak jistě víte, mám snů více než dost....to znamená, budu stále snícím puberťákem a nikdy nezestárnu...krásná vyhlídka....

Trošku otřepaně, nicméně bych chtěl všem svým čtenářům popřát krásné Vánoce a díky za čtení mých výplodů, stavů mého vědomí a svědomí, snad jsem Vám něco dal, nabídl třeba jiný pohled na svět, nebo Vás třeba naštval, probuzení jakýchkoli emocí je lepší, než nechat člověka chladným, takže Vám chci ještě jednou poděkovat, i za ohlasy, a nebojte, budu psát i po Novém roce...hezké svátky..

El Ensoňador

Pane ministře,

mám dva syny, je mi 45 let. Bydlím ve vesnici u Teplic. Nemám ve svém okolí žádnou romskou rodinu. Jsem šťastná, že nemusím žít v beznaději jako obyvatelé Janova. V roce 1989 jsem byla na všech demonstracích v Teplicích a v Praze a moc jsem si přála demokracii a svobodu. To, co se teď tady na severu děje je horší než tenkrát.

Svoboda nekončí tam, kde začíná nesvoboda druhého, Policie chrání (s prominutím) grázly před slušnými lidmi. Copak je to nesplnitelný sen – chci, aby ten, kdo nechce pracovat, klidně umřel hlady. Ten, kdo si zničí byt, uřízne topení, ať zmrzne. Co se stane mě a mým dětem, jestliže:

Nebudeme pracovat.

Nebudeme platit nájem.

Budeme na romy vykřikovat rasistická hesla.

Budeme kolem sebe dělat bordel a ničit své okolí.

Budeme obtěžovat romské rodiny hlukem, smradem.

Budeme krást.

Uřízneme si topení a rozbijeme okna.

My – budeme bezdomovci, chcípající hlady. Vyčíslí nám dluhy za zničený byt a na krku budeme mít trestní oznámení za hanobení té jejich slavné rasy.

A budeme se za vše stydět.


Oni – tmaví a ukřičení – dostanou nový byt, sociální dávky, nové zařízení bytu a ochranu policie. A budou vykřikovat, jak pro ně stát nic nedělá. Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé, vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší práce stojí taková normální romská "rodina"? Nestydíte se, páni a dámy tam "nahoře" kdo o nich rozhodujete.

Kdo Vám dal právo určit, že z mých daní budu živit dvě cigáňata a soused od vedle si bude shánět sponzory na výcvik psa pro svého postiženého syna?

Asi tedy jsem rasista. Tohle už přeci není možné !!!! Cítím obrovskývztek a beznaděj. Proč jsem vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu? Aby se Ti, kteří poctivě pracují a žijí měli dobře. Čeho jsem já a mě podobní dosáhla? Ti kdo poctivě pracují a žijí, živí líné, sprosté a primitivní prasata a ještě se bojí, aby jim nebylo vyčteno , že je živí špatně.

Příští volby jsou pro mě jasné – DS, Národní odpor, kdokoliv, kdo s tímhle "bordelem" tady zatočí, ano budu volit i neonacisty. A píšu to s plným vědomím odpovědnosti za tuto mou volbu. Před rokem 1989 byli utlačovaní lidé za své názory, ale dnes jsou utlačovaní za to, že chtějí pracovat a žít slušně. Před rokem 1989 policie chránila politiku jedné strany. Dnes chrání ty, co by měla sama trestat a zavírat. Je mi z té naší slavné demokratické společnosti a z našich "nerasistických" politiků na zvracení.

Na další shromáždění v Litvínově pojedeme. Já, manžel, synové, jejich kamarádi, naší známí....LIDÉ, kteří žijí jako LIDÉ tuto naši podporu potřebují vidět. A vůbec nečekám, že se cokoliv změní. Naši politici mají teplá místečka zády EU. Ale na každého se vaří voda... Jednou, pane Langer, Topolánku, Paroubku a ostatní mocní, budete i Vy a Vaše děti žít v takovém ghettu.

JEJICH životní prostor se totiž bude neustále rozšiřovat a práv přibývat. Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby jste se toho dočkali brzy.

A Vaše ženy se z nákupu vraceli uličkou černé v ě t š i n y po pokálených schodech a zavřely za sebou počmárané a poničené dveře. Pak, aby jste stáli oba za rozbitým oknem, poslouchali hluk, nadávky a řvaní – toto lidové umění naší utiskované menšiny a pozorně hlídali, kdy se za rohem objeví Vaše ratolest, plížící se se strachem ze školy. Opravdu si to neumíte představit, nebo máte pocit, že Praha je daleko? Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše muže, kteří v Janově zasahovali?

Kolik z nich, myslíte, bylo přesvědčeno o správnosti svého jednání? Kolik z nich by šlo bydlet do služebního bytu, který by byl v Janově? Děkuji za JASNOU odpověď, jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi "bílých" a "černých"?

Přečetl jsem toho hodně o dění posledních dní a mám pocit, že kalich pomalu ale jistě přetéká a pak nám Romové ještě vyhrožují, že se odstěhují, v reakci na tento velice trefný článek, nemohu než říct...jděte, nám bude líp...

Jedna kniha říká, že jsme vyrobeni z prachu,
jsme však tvrdí jako kámen, beze známek strachu,
ubližujem těm, kteří nás mají rádi,
a milujeme ty, kteří nás jednou stejně zradí.

Jsme naivní v naší vlastní existenci,
a žijeme jak poloviční utopenci,
nejsme schopni poučit se z chyb,
po každém ublížení, věříme, že příště bude líp.

Ubližejeme na počkání, nekoukáme okolo sebe,
jsme už prostě takoví, v peklo mění se nám nebe,
chceme být jen šťastní, sobecky a výhrad,
bez ohledu na ostatní, bez ohledu na jízdní řád.

Tak snažím se odpovědět si na otázky své,
které snad vycházejí, ze srdce a přímo z hlavy tvé
proč i já zapadám do bolestného stereotypu ublížení,
a nevím, nemám slov, nemám ani vykoupení.

Život jde dál a já nežádám o odpuštění, o to žádám sebe sám,
kdy pro všechno ve svém životě, já si požehnání dám,
kdy sám sobě řeknu, žij šťastně a tak jak chceš ty,
na hrobě stejně budeš mít nakonec jen jméno svý....

Diplomat je ten, kdo Vás dokáže poslat do prdele takovým způsobem, že se na ten výlet budete ještě těšit!!!

Jaký je rozdíl mezi Paroubkama a Čiňanama?

Když slaví Čiňani, zabije se pes.

Když slaví Paroubek, zabije se Kočka.

It´s just so hard sometimes, to live your life how you want it to live...and it´s everytime better to live it with a girl next to you, with someone you love, with your family and with all the people you like....and I hope, I got it...finally...

Nechci snít o věcech které život mi nedá,
nechci vědět věci, které těžko já hledám,
nemám náladu ztrácet se v touhách,
můj život tady je chvilička pouhá.

Chci, jen chci a chci toho moc?
Chci jen být šťastný, nechci ničí pomoc,
však nemám pocit že to mám v urkou svých,
je to fifty fifty, stejně tak v rukou tvých.

Tak proč mám pocit, že jsme ten co nechce tě znát?
ten co nechceš, co chce si ti přát,
ten vůl co tady dělá všudy psí kusy,
a pak akorát sklidí v srdci ty hnusy.

Nechci být násada ani rýč na ní hozen,
chci být jen šťastný a tebe-svůj hrozen,
jsme si však vzdáleni jak oheň a voda,
když uhasím tě, smrt si tě poddá.

Však chci najít kompromis mezi tebou a mnou,
mezi našimi životy a nocí temnou,
jsi můj den, zatímco já sem tvá noc,
nemáme nikoho kdo by nám přišel na pomoc.

Tak sakra pojďme poprat se znovu,
o naše životy a vyhnat tu zlobu,
pojďme spolu znovu naplno žít,
milovat se a společně snít!!!

Nechceš být sám jako ryba v moři,
co jen celý život bezmezně touží,
chceš žít život a topit se v něm,
ať už v dobrém, anebo zlém.

Láska je tupej cit, bez možnosti změny,
nejsme my lidé, ale cítíme se jak z pěny,
bolest nás souží každičkou chvíli,
a než se nadějem, jsme ve zkur.enym cíli.

Ten cíl je rakev a pak se sám sebe budeš ptát,
jsem jen želva?Nebo jak orel-pták,
kur.a to si nevážíme života a štěstí,
házíme si pod nohy sami hromady klestí.

Nejsme sami, jen nesmíme se bát sdílet pocity naše,
když hroutí se nám svět a v našem srdci je bramborová kaše,
chtěl bych zachránit celý tento svět,
však sám mám sebe dost, už zhasíná můj květ.